Ve dvou se to táhne lépe, ve dvaceti ještě líp. Poznejte sílu komunitních zahrad
Žít v centru města, a přesto si sem tak skočit ohnout hřbet k vlastní cibuli nebo mrkvi? Vlastnit byt s mikrobalkonem a pár květináči, ale čas od času si užívat nefalšované zahradničení na pár desítkách metrů čtverečních? Komunitní zahrady nabízí v porovnání s “tradiční vlastní” zahradou ještě něco navíc. A sice právě kouzlo komunity, kterou na začátku pojí zájmy, v průběhu času pěstitelské úspěchy a nakonec i zážitky a přátelství, které hranice komunitních zahrad dalece přesahují.
V komunitní zahradě vzkvétají rostliny i vztahy
Pořídit si ve větším městě dům se zahrádkou je pro obyčejného smrtelníka posledních pár let takřka nemožné. Spolu s rostoucími cenami všeho sílí trend sdílení, který se z bydlení a aut přesunul postupem času také do takzvaných komunitních zahrad. Ty, jak můžete odvodit z názvu, patří komunitě. Setkávají se zde lidé, kteří vlastní zahradu (většinou) nemají, ale o tu společnou se starají stejně pečlivě, jako by byla jejich.
Někoho prostě jen baví hrabat se v hlíně, někdo cílí na zeleninové/ovocné přírůstky, někdo se možná chce pochlubit, že ty tulipány ve váze vypěstoval úplně sám. A někoho víc než zahradničení jako takové láká atmosféra a nastavení, které komunitní zahrady prolézají skrz naskrz.
Tip z našeho archivu: Jak naučit zahradu dodržovat pitný režim
Utopie nebo městská realita?
Kdo nikdy neviděl komunitní zahradu fungovat, ten si možná neumí představit, že by skutečně fungovat mohla. Myšlenka komunitního pěstování ale naštěstí v praxi přitahuje jen ty, kteří mají zájem se na rozvoji zahrady skutečně podílet. Kdo se snad přifaří z jiných, zištných důvodů, ten dlouho nevydrží.
Pokud ho zahradničení ani komunita ve skutečnosti nezajímají, brzy zjistí, že je snazší pořídit pórek i maliny na farmářském trhu, než zájem o setkávání a společné pěstování složitě předstírat.
Jak se stane kus země komunitní zahradou
V zahraničí zažívají komunitní zahrady to, čemu se říká cizím slovem “boom”, už nějakou dobu. U nás jsou teprve v plenkách, ale jejich popularita roste. Obvykle vznikají komunitní zahrady tak, že se skupina lidí schází v okolí pozemku, který nemá žádné konkrétní využití tak dlouho, až někoho napadne pozemek společnými silami zvelebit. Nebo také tak, že se v jedné až několika hlavách zrodí nejprve myšlenka na založení komunitní zahrady, která se posléze nadhodí mezi více lidmi. Početnější skupina se poté může pustit do hledání vhodného místa k založení komunitní zahrady. To se obvykle řeší pronájmem, zapůjčením nebo dokonce i koupí.
Ať už je cesta ke “zrodu” jakákoliv, nakonec vznikne komunitní zahrada, místo, kde je všechno všech (v rámci rozumných mezí) a kde se všichni rovným dílem (v rámci reálných mezí) na všem podílí.
Komunitní zahrada je radost. I starost
Rovným dílem zde rozumějte rovný podíl všech členů na založení zahrady, na obdělávání, na shánění zahradního náčiní i plodin, nebo také na finančních nákladech, které (snad s výjimkou koupě zahrady) nebývají nijak fatálně vysoké, ale přesto nějaké čas od času nějaké vzniknou.
Proto se hodí, když se komunita dohodne na založení spolku a stanovách. A když si vybere někoho, kdo bude komunitu alespoň formálně vést. Že pořádek dělá přátele, to zkrátka platí i zde.
Origami wall na scéně?
Občas je nadšených pěstitelů víc než místa. Jak už jsme si řekli před časem v jiném článku, nedostatek prostoru se dá řešit posunem do vertikální roviny. A není to jen potenciální problém s místem, který za vás vertikální zahrada vyřeší.
Betonové tvárnice vám zajistí kromě místa navíc také neotřelý zahradní prvek. Komunitní zahrada by měla být nejen užitečná, ale také esteticky působivá. Pokud jste členem spolku, který komunitní zahradu spravuje, neváhejte se na nás obrátit. Líbí se nám edukativní a společenský přesah komunitních zahrad, mohli bychom najít společnou řeč.
Zaujala vás Origami wall?
Přijďte si tvarovky osahat.
Ozvěte se nám.